Narodil jsem se léta páně 1996 na popeleční středu, do rodiny Dvořáků. Otec pracoval v té době jako strojní zámečník ve firmě Motorpal, matka byla zdravotní sestra v Lukách nad Jihlavou. Na svět jsem šel tak rychle, že nechybělo málo, a narodil jsem se na cestě mezi Lukama a Třebíčí. Neuměl jsem ani pořádně dýchat. A proto celý život nic nestíhám, málem jsem totiž nestihl ani vlastní porod. Vyrůstal jsem po boku své starší sestry Dany. V roce 2002 započali má studijní léta nástupem na ZŠ Luka nad Jihlavou, kde jsem si našel spoustu kamarádů a koníčků. Byl jsem velice aktivní a v šesté třídě jsem měl 8 kroužků za týden, jeden z těchto kroužků mi zůstal až do dnes a tím je členství v SDH v Lukách nad Jihlavou. Už od útlého věku ministruji ve farním kostele. V deváté třídě přišlo rozhodování kam dále. Díky mému otci, který se ve svém volnu zabýval elektrotechnikou, jsem k tomuto odvětví měl velice blízko, také mě bavila hodně matematika. Střední průmyslová škola v Jihlavě, obor elektrotechnika byla tedy jasnou volbou. Pomýšlel jsem i na zadní vrátka (v té době byl velký nápor na SPŠ), kdyby mě náhodou nepřijali a podal jsem si přihlášku na Střední stavební školu, která mi přišla jako dobrá náhrada. Nakonec díky tomu, že jsem měl průměr vysvědčení z 9. třídy pod 1,4, jsem nemusel ani absolvovat přijímačky a na průmyslovku mě vzali bez problému. Střední škola mě seznámila s plno věcmi a novými aktivitami a hlavně novým oborem – automatizací. Stal se ze mě vysněný elektrotechnik a v roce 2015 jsem úspěšně odmaturoval z matematiky, českého jazyka, elektrotechniky a měření, automatizační techniky a obhájil jsem dlouhodobou maturitní práci na téma Řízení stejnosměrného motoru. Hned po maturitě jsem si podal přihlášku na Vysokou školu Polytechnickou v Jihlavě, obor Počítačové systémy v kombinované formě studia. Tento obor byl zaměřen právě na automatizaci výroby, která mě v té době hodně zajímala. Na tento obor jsem byl přijat. Po maturitě jsem hned na 3 týdny nastoupil na brigádu na Loucké faře, kde jsem dělal údržbáře. Ještě než jsem nastoupil na vysokou školu mi přišla nabídka na pracovní pozici technika v balírně brambor ve firmě Euro Agras, s.r.o. Tím začala moje pracovní kariéra baliče brambor. V roce 2016 jsem vstoupil do řad výjezdové jednotky v Lukách nad Jihlavou. V průběhu práce jsem tedy studoval, napsal jsem bakalářskou práci na téma Návrh automatizované balící linky brambor a v roce 2018 jsem toto téma úspěšně obhájil, složil státní zkoušku a promoval na bakaláře. Řekl jsem si že studovat už víckrát ne. To se mi ale hodně rychle rozleželo v hlavě a v roce 2019, jsem si podal přihlášku na Vysoké učení technické v Brně, konkrétně na Fakultu elektrotechniky a komunikačních technologií na obor Elektrotechnická výroba a materiálové inženýrství. Opět jsem se tedy vrátil k mé elektrotechnice. Dne 9.6.2021 jsem úspěšně složil státní závěrečnou zkoušku a je ze mě inženýr. Mezi mé záliby patří tedy tvoření všeho druhu. Řadu let jsem členem ochotnického divadelního souboru, celou základní školu jsem hrál na zobcovou flétnu. Jsem naprostý hudební antitalent, vůbec netuším co mě k tomu vedlo, ale po sledování fotek jsem zjistil, že jsem hrál s Káťou, ani jeden si to ale nepamatujeme. Baví mě všechno okolo zahradničení. Miluju přírodu a túry v horách, sjíždět řeky, sjíždět zasněžené kopce a prostě být v přírodě. Dříve mě hodně bavilo kreslit po vzoru mé výtvarně nadané sestry, teď už se tomu ale nevěnuji, není na to čas. Dále se dosti zajímám o politiku, jsem také členem finančního výboru v Lukách nad Jihlavou. Poslední dobou se hodně zajímám o obnovitelné zdroje energie, které jsou i tématem mé diplomové práce. Oprášil jsem předešlé znalosti s oblasti programování a díky tomu jsem mohl sám vlastnoručně vytvořit tento web. Již řadu let se aktivně účastním letních farních táborů a celkově se snažím být činný spolu s Káťou v Loucké farnosti. S Káťou jsme se znali už od dětství, ale tak nějak jsme vedle sebe fungovali, žili, ale navzájem jsme si sebe nevšímali. Až do roku 2016. V létě 2016 jsem šel na kaplanku smontovat stolní fotbálek , když mezi dveřmi do fary stála Káťa s otcem Milošem Mičánkem, já se na Káťu zadíval a smál se, nedíval jsem se ani kam jdu a narazil jsem do zaparkované babety. V tu chvíli co mi babeta spadla na nohu, Káťa mi spadla do srdce. Netušil jsem však, zda já jí také, musel jsem to teda otestovat. A od té doby už to jelo, potkali jsme se na pouťové zábavě, tancovali jsme spolu, bavili se a moc jsme si rozuměli. V neděli 21.8.2016 jsem Katušce koupil modrou perníkovou mašinku z pouti a začali jsme spolu chodit.